Nedávno jsme se vraceli z vykládky v Praze na firmu do Brna, kde toho času pracuji.
Nu a jeli jsme ze Španělska na vykládku do Prahy. Po vykládce pak hajdy na firmu do Brna. A jak to tak vše dopadlo, museli jsme udělat pauzu – tedy stát 9 hodin.
Vyšlo to tak, že na dálnici D1, kousek za Prahou je pumpa Benzina (GPS: 50°0'33.358"N, 14°32'32.676"E). Já byl hladový, ale už zase ne tak moc. Abych si něco uvařil sám. A pravda, za ten čas co jsem nebyl doma jsem se těšil na něco českého. Tedy, šel jsem i z kolegy (jeli jsme 2 auta společně a také pauzovali) na jídlo. Výběr nebyl velký, buď něco z hotovek na pumpě. To ta lepší varianta, nebo jít k jednomu nejmenovanému řetězci Mc fuj a tam si dát to co nabízí. Volba byla jasná. Něco si dáme na pumpě. Kolegové hned, že si dají „jako“ předkrm pivo. Já byl tak unavený a hladový. Že i jediný doušek by mne snad porazil. Dal jsem si nealko cosi, už nevím co to bylo. A jako jeden muž, jsme si dali segedínský guláš s knedlíkem. Já si jej chtěl krapet ochutit, neb možná i proto. Že jeho barva už zdáli říkala, něco v tom smyslu. Nikdy jsem žádné koření neviděla – ta barva byla jasná hořčicová. Tedy, jsem se jal opepřit. Ha, pepřenka je prázdná. Tady nastal okamžik, co by nikdo nečekal. Místo abych šel k vedlejšímu stolu, já šel k pultu. Já bloud si ale nevšimnul, že sahám a beru kořenku se skořicí. Ano, správně tušíte jak to asi dopadlo. K náležitému pobavení kolegů, kdy jeden dodal: „…to u vás v Ostravě jíte guláš se skořicí jo?“ Jsem musel uznat, že to není to co jsem chtěl – pepř. A kolega pokračoval: „…to voní jako buchta, nechceš cukr?“. Zmohl jsem se na stručné ne. Trochu jsem to již okořenil pepřem z jiného stolu a zblajznul i tak to upravenou „krmi“ skořicí. Inu, jak je někdo unaven a hladov. Tak i takový gulášek je dobrý.
Kolegové zatím ztrestali další pivo (celkem asi 3-4 kousky). Já se rozhlížel kolem po kraji a hledal něco.
Nevím, co to mělo být. Prostě něco.
A to jsem nalezl.
V dáli se tyčila věžička Průhonického zámku. Bylo to, červík začal hlodat a hlodal. Já se tedy podíval do svého mobilu s Aneroidem kde jsem zapnul navigaci. Tu mimochodem používám i jako navigaci pro kamion – mám v ní nastavené parametry soupravy. Mohu tady nastavit i parametry pro soupravu s ADR. A rovněž se mohu v ní přepnout navigaci jako navigaci pro chodce. Tedy jsem zapnul GPS a čekal. Netrvalo to dlouho a zjistil jsem co to je za věžičku. Ha, tedy zámek. A naivně zadal cíl – navigovat do daného místa (zadal jsem ten zámek). A navigace mi nabídla informace: 3,5 km
Tedy bylo rozhodnuto, jdu na zámek. A to hned!
Tedy jsem pomalu vyrazil a co čert nechtěl. Později jak jsem zjistil, že jsem zapomněl fotoaparát v autě. No hlavně že jej beru sebou, že. Tak mobil plnil funkci, ale musím jedno podotknout. Byl nabit na 58%. Dorazil jsem na zámek zhruba po cca.30 – 40 minutách. Přesněji k zámecké bráně a pokladně. Tedy jsem zaplatil vstupné do zahrady zámecké 100,-Kč. Nelituji toho ale. Tady se moje duše uvolnila a její romanticko-melancholická část si lebedila. Vše krásně kvetlo, vonělo a světlo bylo přímo fantastické.
Pořád jsem si říkal: proč ty blázne jsis nevzal foťák. Proč?
Kochal jsem se i pohledem na zámecký balkón. Proč na balkón? Bylo tady prý natočena pohádka – S čerty nejsou žerty. A slavný rozhovor z knížetem, byl učiněn tady. Nádhera a krása architektury. Následně jsem pomalu šel k zámeckému jezírku a kochal se divokými kačenami. Ty, již měli malý potěr asi dle velikosti, dosti čerstvý. Byli roztomilé a parádní je sledovat.
Totálně jsem relaxoval a duše si odpočala. Já se kochal tou vší krásou a pohodou.
