Stalo se to ve Španělsku.
Jeli jsme dolů na jih, konkrétně do míst mezy městy Lorca a Aguilas. Nakládat melouny a ty, převést do Xeraco u Valencie.
Tady byla velmi zajímavá cesta k firmě, co nám měla naložit ty melouny. Z dálnice, co je ve Španělsku dobrým zvykem (nechápu to, ale je to tak), postaví dálnici a ta je placená. Hned souběžně s ní dálnici co již placená není). A po ní, jsme jeli. Následně se změnila na solidní šousku co se postupně změnila na silničku úzkou tak na kamión a osobák. Po té to cestě jsme jeli k místu určení. No nebudu to protahovat. Z té to „dálnice“ k firmě vedla silnice či stezka(to slovo to hodně nadsazuje a fandí) co byla jakási uježděná hlína se štěrkem a poli s melouny. Kterou těsně než jsem na ní najel, projel traktor s cisternou a řádně ji zkropil. Jinak by se za autem rozpoutala písečná bouře. A to i kdyby jelo krokem. To taky jelo, neboť na té to cestě byli hluboké a táhlé prohlubně. Tak jsem musel dost přizvednout tahač. Přijedeme na místo nakládky do firmy a následně zjistíme jedno. Jak nás naloží, bude nutno udělat pauzu 09:00hod. Tak následuje pauza a přesun na vykládku. Naloženo máme tolik, že auto se naklání ze strany na stranu jako parník či trajekt. Ano, jsme přetíženi, nebudu říkat o kolik. Bylo to ale o moc. Vyjedeme a já řídím.
Kolega jenom na vykládce řídil na doporučení dispa, aby poskakoval a nepřerušil pauzu (nehodlám to dále komentovat, neb matematika je složitá věda a tu nikdo neovládá ve firmě).
Sotva vyjedeme z té to díry na dálnici, tak po necelých 20 – 30 minutách jízdy, stáhne dopravní policie (Guardia Civil Tráfico). Asi je nějaká „akce Kryštof ve Španělsku“ a stahují vše co má kola (autobusy, autoškolu a všechny kamiony). Zastavíme na malém plácku, jenže přijíždí další a další kamiony. Tak nás přesouvají přes cestu na parkoviště vyhrazené hostům podniku z lehkými ženami. Ty na nás pokukují z poza oken či závěsů a majitel tohoto podniku přihlíží přes kované mříže u dveří. Přijde sympaťák v uniformě a slušně pozdraví (to je standart všude na západ od našich hranic) a spustí. Zda mluvíme španělsky. Já tuším zradu (vím o té váze) a tak slušně pozdravím španělsky. Po pozdravu, říkám již anglicky že španělsky já nevládnu, ale kolega německy a já anglicky. Evidentně to chlapec nečekal, potěšen ale pokračuje dále.
Chce vidět cmr, eurolicenci, dodáky no vše atd. Naznačil mi, abych si sedl mimo sedadlo řidiče. Zároveň sám si usedá za volant a říká mi ať vysunu kartu kolegy (byl ve 2. slotu) a ukončil to. Zadávám tedy konec a již to obligátní: E a pak AN (netušily jsme to s kolegou, ale byli jsme v regionu Andalusie). Předtím jsme zadali MU – Murcie. To by ale nebyl problém. Než mu vše ukážeme, tak zasune svou kartu a USB klíč – stáhne celý tacho. Kontroluje pracovní dobu, pauzy atd. Nad jedním údajem, sám si udělal výtisk (můj) a něco se mu nelíbilo. V tu chvíli se mi nějak vytratil úsměv na tváři a lehce přidušeným hláskem se jej ptám. Mám-li tam nějaký problém (tuším že asi něco jo, co, to nevím.). Odvětí mi, že jo a ukazuje hodnoty na výtisku. Něco ohledně jízdy v jenom pořád brebentí – to ale není problém, říkám. My jezdíme ve dvou a ukazuji sešit co si vedu záznamy. Ten vidět nechce, ale přesto vidím (nechal jsem jej otevřený), že do něj civí. Pak vysedne a jde za kolegou ve zbrani. Mezi tím se z kolegou v autě radíme co to asi je. A nic víc, než že něco blbě udělal střídač nás nenapadá. Po notné chvíli přichází policista zpátky a že je to O.K. A mizí za dalším řidičem. Ještě popřeje dobrý den a jízdu. Já se koukám na výtisky a valím za ním. Žádám jej, aby nám tam dal razítko, že jsme byli zkontrolováni. Říkámi jen to, co již vím. Tedy že to je v tachografu, že byla udělána kontrola – že byl stažen.
Tak první policejní kontrola za mnou. A bez ztráty květinky a co je hlavní. Bez pokuty.
No sláva – pak že se neoplatí jezdit jak má.
Jen se přiznám, bez mučení. Byla ve mne malá dušička, to jo. Klimu jsem zapl hned co jsem odjížděl, neb jsem byl "lehce" opocen.
Jen pro upřesnění – modrý MAN není můj.
