Zase jednou jsme vezli náklad do automobilky. Tentokráte pro Renault ve městě Valladolid (Španělsko).
Vezli jsme tam granulát polypropylénu v balení BIG-BAG na paletách. To to se naložilo v chemičce v Rakousku, kde je nutné udělat vstupní školení.
Jeli jsme kolem Bodamského jezera směr Irún. To je přechod do Španělska na atlantické straně z Francie. Jede se po takzvané „Portugalce“ k tomu to přechodu. Je to dnes kombinace staré dálnice, ta se postupně renovuje (jinak než naše D1). Nových úseků dálnic a starých silnic, co vedou přes francouzský venkov a romantické vesničky. Mnohdy silnice je dosti úzká. Po zastávce na nezbytnou pauzu a spojení užitečného z nutným. Tedy návštěvou track shopu na silnici N10 u Barbezieux-Sant-Hilaire. S parkovištěm a hlídaným parkovištěm, kde 1hod parkování je zdarma, pak se to platí. Je to pumpa Total.
Následně jsme dojeli na vykládku, do automobilky Renault. Tady se člověk nahlásí a dostane info, kdy a zda vůbec ten den, je složen. My měli štěstí, dostali jsme plánek a číslo rampy.
Následně jsme najeli k hale a marně tu rampu hledali. Nic, já tedy šel do haly a hledal někoho kompetentního, kdo by mi řekl kde si najet. Jak tak halekám do haly, vidím že se tady vyrábí zajímavé přemísťovadla. Malé elektro vozítka, rozvorem a velikostí nápav, něco jako Smart. Ale jen mezi koly umístěná šasi – jen a pouze pro jedno řidiče. Prostě „značka ideál…“.
Tedy jsem nemeškal, zapnul foťák a ihned začal fotit výrobní linku a montáž tohoto příšerstva. Navíc, co má ten znak – ženské přizození ve znaku …
Následně jsem našel človíčka co mi vysvětlil, že musím jít za někým do kanceláře a ten teprve rozhodne, zda můžeme složit náklad. Setkám se s ním a předám CMR + dodáky, s vysvětlením co vezeme. Následně jsem byl informován o tom, že musíme najet a skládat nás budou z boku. Ha, ale frigo (chlaďák) se z boku blbě skládá že. Tak tedy musíme najet tak, aby nás ještěrkář vyložil. No jo, ale skládali jsme to my ručně paleťákem.
Zpocení jak myši, ale sprcha, to ne. To byl problém nás pustit do ní.
Tedy za se řidič jen otrok, dovez co my chceme. Ale běda, pokud ty, budeš něco chtít po nás – sprchu, aby se řidič mohl cítit jako člověk.
Prostě škoda slov.
Tak jsem nafotil co šlo, normálně jsem se procházel provozem a fotil jak zběsilý. Bylo mi to už jedno – zákaz nezákaz. Navíc, nikde žádná cedulka či něco podobného. Tady jsou tedy fotčky.
