Je pravda, že již nějaký ten pátek, funguji jako řidič MKD. Ten rádoby pátek je 1 ½ roku. Tedy pořád zelenáč. To co v osobáku bych po mých ujetých kilometrech byl pan řidič. Tady je to jiná Holečku. Jednou prostě to přijít muselo. Doposud jsem vždy jel s dalším šoférem. Nyní sám. Jo, panečku to je jiná. Měl jsem naloženy svitky a hezky je na Slovensku u Žiliny složit. Ono se to nezdá, že by to mohlo být obtížné. Ale faktorů, co by a kdy by. Je tolik, že zkrátka člověk musí být pořád ve střehu.
Pravda, den předem jsem si nastudoval trasu na Mr. Google. A i prošel křižovatky přes street view, ale nepočítal jsem z jedním faktorem. A zrovinka ne, zanedbatelným – směr. Mít ten správný směr. Ano, já si našel cíl a místo vykládky. Prošel trasu a prozkoumal potenciální nebezpečná místa. Prostudoval mapu a snažil se zapamatovat „otočné body“. Jenže jsem jaksi při té nervozitě nevzal do úvahy tu „nepodstatnou“ veličinu, kterou je směr.
Říkám si, brzy ráno vyjedeš. Jdi brzo spát, ať seš čilý jak rybička. Inu, spát jsem šel. Ale jak mi posléze líčila žena co jsem ráno „vyváděl“. Tak jako rybička jsem tedy nebyl. Zazvoní budík ve 01:15hod ráno (02:00 hod byl ten „pravý čas“). A prej jsem na ten budík čučel, ba přímo zíral a následně se i zeptal. Proč zvoní ten budík? A pořád jsem nechápal co se děje. Žena mne tedy uklidnila, že pojedu. A je tedy nutno v stanout a ne čučet. A taky bych jako mohl ten budík zamáčknout. Ona nikam tak brzo nejde. Chce ještě spát. Nechápu to, jak někdo může spát. Obleču se a drapnu předem připravené věci. To pro případ, abych něco nezapomněl. Stát se může cokoli. Přijdu do stáje, kde je můj Šemík Karel a pomalu a klidně vyjedu a i následně dojedu na firmu. Tady mne čeká již prochladlý jiný „Šemík“. Zasunu kartu, zapnu vinětu pro SK a hurá do boje. Mám přeci nastudovanou cestu do cíle. Tak jsem relativně klidný. Inu, tady to byl zásah do černého. Neblbnout, nepanikařit a zachovat chladnou hlavu. A tak vyrážím. Tudíž abych jel z Ostravy přes Frýdek – Místek. Já bloud, jel na Bohumín, Karvinou a Český Těšín. Jako dojel jsem do Žiliny, to jo. Ale zkratka to rozhodně nebyla. No a tady byla zrada. Abych se dostal na určené místo, musí se vjet do zákazu (je tam dodatková tabulka). Já viděl zákaz a tedy automaticky – tady tedy ne. Ha. Omyl, měl jsem tam najet. Nenajel a jinudy to nejde. Naštěstí je provoz minimální a já si udělal „kolečko“. Prostě jsem to objel, neboť otočit se bezpečně nešlo. Jedině na „prase“, ale s naloženým autem a ještě k tomu nízkým co lowdeck je. Tedy to to rozhodně ne. Tak na podruhé již správně zatočím a sjedu. Tady byla zrada. Bylo mi řečeno parťákem (nechci se vymlouvat), že je to pro tu a tu firmu. Já se pořádně nepodíval na CMR a tedy nepoznal, že tomu tak není. Ale nikdy jsem tam nebyl a tak jsem nejdřív najel do špatné cesty. Naštěstí tam byl kruháč. Začnu se otáčet a již ochranka se ke mne řítí a co že tady dělám. Vysvětlím jim to a poradí mi, že tady to není. To už jsem zjistil, jak jsem najel že je „něco“ špatně. Pořád jsem se snažil uklidnit, je to dobrý. Vše v klidu a opatrně. Jo, v klidu a opatrně to bylo, to jo. Ale já se musel otočit a objet celý areál, taky hezky v klidu a opatrně. Přijedu tak již správně, ale zase zrada. Venku 6 °C a všichni zaparkovaní mají záclonky zatažené a chrní. Tak se tedy pomalu připravím a vytáhnu přilbu a boty pracovní. Mezi tím dojel nějaký šofér a pomalu se naloďuje. Počkám hodnou chvíli a pak se jej zeptám, jak to tady chodí. Fajn, nic složitého a jdu se nahlásit. Hodnou chvíli tady stojíme, neboť došli další a kupodivu se chtějí taky jako já, nahlásit. Paní jen co dokouří, tak vpluje do kanceláře a jen dodává. Nikdo zatím nepřišel pro skládání a tak ani nezapisuji. Konec tečka. Tak zase stojíme a čekáme. Po asi 15- 20 minutách dojede autobus a z něj vystoupí nějaká postava. Přijde blíž a paní už otevírá okno a dává se hned do řeči. Pochopil jsem, že to je on. A že za chvíli se nahlásím. No, chvíle trvala cca.10 – 15 min. Mám pochopení pro udržení komunikace mezi zaměstnanci a tak pořád čekám a stojím. Následně se otevírá okno a můžeme se nahlásit pro vyložení. Sláva, jsem na řadě. Nadšení mizí, co mi je sděleno. Tady to není. To je jiná firma, musíte tam a tam … Tak „kopnu do vrtule“ a tradá na správné místo. Je to kousek a chci tam být první. Hurá. Dojedu na již správné místo a pro každý případ. Vezmu CMR a jdu se optat, zdali jsem tu správně a mohu-li se nahlásit. Správně jsem, ale musím počkat do 07:00hod a pak se mám zastavit. Dobrá tedy a jdu do tepla kabiny. Bufík krásně „přede“ a teplo se rozlévá po kabině. Hodinová ručička popošla a nastala doba se nahlásit. Dojdu na bránu a chci se nahlásit. Předem sděluji, že jsem tu prvně. Je mi řečeno, ať si najedu a mezitím oni to připraví. Tak najíždím a dostává se mi poučení a rady kudy tudy správně na složení. Najedu jako první a zase čekání. Tady se ale připravím na složení a odkurtuji svitky. Shrnu střechu. Kupodivu střecha nenamítá a já to mám za okamžik vše připraveno. Asi po cca.2 1/2hod najíždím do haly a složí mne. Jeli jsme dvě auta, já ale vyjížděl dřív. Kolega mne ale dojel a tak jsme byli složeni hezky za sebou. Počkám tedy na něj a pak jedem zpátky domů.
Tady již jedu správným směrem a až na malou událost. Se nic zvláštního neudálo.
Zvláštní událost se stala na dálnici směr Český Těšín – Frýdek-Místek. Když jsem jel za kolegou a on předjel jiný pomalu jedoucí kamion, byla řada na mne. Byl to lowdeck z vlekem, co vozí ty vysoké otevřené kontejnery. A jak jsem jej předjížděl, praskla. Nebo spíše explodovala pneu. Rána jako z děla a řidič měl co dělat, aby auto udržel v přímém směru. Přiznám se, že jsem se lekl jak čert. Ten tahač se zavlnil a natlačil na mne, že jsem musel uhnout. Jinak by do mne narazil. Guma a kousky plastu lítaly vzduchem. Naštěstí jsem nic nechytil a auto je na pohodu. Zbylá cesta již byla na pohodu. Dokonce jsem na kruháči ve Frýdku-Místku narazil na kolegu a to z fóra: Truck-Forum.cz (roadtrain).
A hezky jsme si poklábosily na CB (vysílačce).
Tak tedy to to je má první sólo „akce“.