Zdravím všechny tady, a zároveň se chci představit Vám.
V současné době pracuji jako řidič mezinárodní kamionové dopravy – MKD.
Dlouho jsem dělal jako IT specialista (cca.17 let - programátor CNC, administrátor, správce sítě LAN/VAN, školil uživatele, pomáhal při dotacích z EU), ale nejsem vysokoškolák a nemluvím plynně anglicky. Po zkušenostech z výběrovým řízením a jejím výsledkem a že jich bylo, jsem to vzdal jít zpátky k oboru co jsem miloval a koníčkem mi byl (já chodil né do práce, ale někam kde mne to naplňovalo a hrozně bavilo). Bohužel to tak je, a myslete si co chcete, doba je taková že na jedno místo nás bylo i 80 lidí! A aby tam nebyl někdo, kdo má VŠ je silně nepravděpodobné. A tak jsem si řekl - půjdu tam, kde mne to bude zase bavit a já to budu dělat, když ne z nadšením tak aspoň rád.
A tak jsem si udělal rozšíření řidičáku o oprávnění pro skupiny na C, C+E, profesní způsobilost pro řízení aut nad 7,5t přes PÚ v roce 2013 - rekvalifikaci. Ano, i oni se divili a to velmi, co jako že "blbnu". Já jim to politicky vysvětlil, že bez výše uvedených (VŠ a perfektní znalostí cizího jazyka na úrovni plynulé konverzace po telefonu) nemám šanci. Tak to je a já se dívám dopředu (nepopírám že mne to se*e a to moc), ale jdu do toho. Nemyslím si, že je to snadná cesta ... Ale cesta to je, jde jí hodně lidu. Někdo z hlavou vztyčenou, jiný se hrbí. Já sleduji ten frmol a dění, navíc to dělám jak se má.
Znalosti a praxe zatím minimální, ale na znalostech a praxi usilovně pracuji. Pilně studuji, čtu a i se setkávám z některými řidiči MKD.
Nejsem věkem, žádný "zajíc"... (42 let) - to bych už mohl mít rozum že?
Začínám ... předtím jsem se pohyboval v jiných "vodách" ... a to v IT ...
Ale co bylo, bylo ... hledím v před, a doufám v lepší "zítřky" (asi jsem velký naivka).
Proto jsem "hlava otevřená" a hltám vše co se dá.
Zájmy: auta - malá, tak i ty velká, IT (vše včetně PC her/simulátorů, GPS atd.), fotografování, sport/letectví a pak rodina. Jinak rodina je u mne vždy na prvním místě.
Moje moto je asi na dnešní dobu mimo: ctím slovo, a i jej dodržuji. Podání ruky – u mne to je jak "v rodině", a to myslím smrtelně vážně. Něco jako uzavření smlouvy, nebo daní slova.