„První“ jízda v nové firmě

Tedy začneme od začátku jak se sluší a patří.

 

Tedy přijdu na firemní plac brzy ráno cca. 06:30hod. Kde na mne již čeká právě dorazivší kolega, co se mnou pojede. Zatím pojedeme menším autem MAN 12t, jen naložíme paleťák a už se vyráží. Ale nutno je z dílny vzít i plech, bude nutné přesunout pár palet z návěsu do tohoto auta. Protože jedem do servisu DAF. Byl tam na pravidelný servis dán tahač i z návěsem. Ten se odpřáhl a tahač je servisován. Inu, standart že. Zapřáhnu návěs a zapojím vzduchové hadice, ABS kabel a elektro kabely a je. Pořádně se přesvědčím, zda opravdu je vše jak má, vše svítí, brzdí a je prostě správně zapojeno a zajištěno. To je velmi důležité. Mohlo by se státi, že by se při nedokonalém zapojení návěsu. Návěs nedej bože odpojil. Strašný malér. V případě, že by se něco takového stalo na cestě = obecné ohrožení a tedy šupem do „chládku“. Díky, nechci. Tedy pořádně prohlížím točnu, zda návěs je zapojen a zajištěný. Ještě než vytočím podpěrné nohy, cuknu z autem zda návěs je opravdu zajištěný. Je. Tak nohy nahoru a pomoci kolegovi s paletami. Přesuneme je z návěsu do MANa a „vzhůru“ na první nakládku. Přejezd je na pohodu a postupně si děláme srandu a říkáme co a jak. Kolega je na pohodu a tedy, vládne pohoda klídek a tabáček dalo by se říci.

Je v Mošnově (víc neupřesním). Najedu do firmy a než se nadechnu, kolega už je u vrátných a jde zpátky do auta. Jedu na rampu, tedy zatím k rampě. Tu nám řeknou až v expedici. Já si zatím najedu tak, abych na všechny tři rampy viděl po své ruce a mohl krásně to tam dát (nacouvat hned ne první dobrou). Sláva, kolega je tu a prej na tu prostřední. O. K. Tak jdeme na to. Jedu krásně podle zrcátek a pak jen pro kontrolu vystrčím hlavu a pomalinku najíždím k rampě – nic nezničit, nenarazit. Jen zlehýnka se přiblížit k dorazům a jsem tam. Auto stojí kolmo a rovně, kola taky. No prostě dařilo se – asi jsem si vzal prášek pro couvání. Pravda, zatím jsem stále na lačno a jen kafé z automatu co mněli v servisu bylo mou snídaní. Tak a šup pomoci parťákovi s kurtami a vší „bižuterií“ k zajištění nákladu. Hm, bude to „něco“ do UK. Fajn. Zatím co my si chystáme kurty, paní v „ještěrce“ již vychystává kovové koše z „něčím – záměrně nespecifikují“ a stohuje je. A již se to nakládá, paní je vidět profík a jde jí to rychle. První dva koše a já se šplhám, abych protáhnul kurtu pěkně, aby to bylo zajištěné. Protáhnu, přehodím, prostrčím a již podávám parťákovi. Ten nemešká a již ráčna přichází ke slovu. Kolega to dorve, jak je třeba a to vše se opakuje. Počasí je, ale proti tomu abych byl na pohodu. Miluji totiž chlad a zimu (jsem přímo fanatický milovník lyží) a sníh. Tak se potím jako to zvíře. A aby to nebylo málo, tak samo sebou jsem špinavý jako to čuně. Inu, chybí mi ten správný grif či co. Dělám to z rozvahou a pomalu, ale vedro a parno … To mne ničí a ubíjí. Naloženo, zakurtováno. Plachta zajištěna přezkami a teď „menší problém“. Zbylá bižu, pro zajištění nákladu – je ve dvou přepravkách asi od rohlíků z pekárny. Tak ty dvě přepravky není kam dát. Tak to postupně zastrkáme, kde je místo a prázdné přepravky již mi podává parťák a šup nimi na tunel.

Jo. Nezmínil jsem se s čím jedu. Tak tedy je to za se DAF, největší kabina jen bez dálkových světel v rozích na hoře kabiny. Místo toho je tu rampa a na ní dva majáky (oranžové) a dvě dálková světla. Majáky jsou tu proto, že se občas, ne pořád. Mohou vozit i nadrozměrný náklad – firma má licenci a povolení na to. Proto je i na návěsu vzadu zásuvka pro maják. Jinak je sundán a není přítomen. To pro případ nenechavců, bohužel jsou takoví, co kradou z jiných aut řidičům různé věci – setkal jsem se s tím v minulé firmě.

Přijedeme zpátky na firmu, kde zaparkujeme a odpřáhneme návěs za jiný. Tady nastal můj první kolaps či faux-pas. Jaké? Inu, jak jsme se blížili na parkoviště, už na nás čekal šéf. To pro kontrolu co a jak „spáchali“ v servisu. A tak jsem jej pustil za volant a sám se přesvědčil, jak to brzdí atd. A parádně zaparkoval. Bylo hned vidět, že to opravdu umí a rozumí tomu na 100% - to je myšleno opravdu vážně bez něčeho dvojsmyslného. Stojíme a já, že odpřáhnu. Nu, parťák byl rychlejší a zvedl nohy, odjistil točnu – královský čep a i kabely byli odpojeny. Už také byl, zvedly tahač. Já si proto plně neuvědomil, že odpřahám a místo abych popojel jen o cca. 30 – 40 cm jsem „popojel“ o 1-2m! Hmm, tak naštěstí jsem nic nepodělal. Jen první dojem na mne. Bohužel. Štěstí jsem měl víc než rozumu a uvědomil jsem si to. Hned jsem zastavil a vyskočil z kabiny. A hledal možné poškození, nebylo žádné – naštěstí.

Jen přistoupil šéf a ptá se: Vám to „poskočilo že?“

Já: Ano, bohužel jsem si to neuvědomil, že mám popojet jen kousíček a hrknul jsem více.

Šéf: Tak důležité je, že to víte. (a odešel. Již více nic neřekl.)

Já: Ano, má chyba. (v tu chvíli jsem se tak, ale tak styděl. Že kdyby mne seřval na 3 doby – mohl. Nemělo by to takový účinek jako to to.).

Proto zase další poučka – furt ve střehu a nepolevit ani o píď. Pořád číhat, kde se co může podělat a hlavně co dělám já! Pořád přemýšlet co páchám a jak páchám.

Nu a osud mne tím vytrestal. V dílně jsem musel namazat točnu grafitovou vazelínou. Parťák přišel za mnou a říká: Vidíš tam ten kýbl?

Já: Jo, vidím.

Parťák: Tak v něm je zbytek vazelíny a tu dej na točnu. Jo?

Já: Jo jo. Již se tak děje.

Beru ten kýbl či pixlu a jdu k točně. Naštěstí, byli u toho již zaprasené rukavice a tak jsem je použil i já. V domnění že se neumažu. No, umazal jsem se. To hromstvo jednak bylo kluzké, nemá ucho či madlo a já si neuvědomil co, že to vlastně nesu a opřel to o břicho. Ano, správně. Mé oblíbené tričko bylo zaprasené. Na oranžové barvě ta čmouha byla jak „pěst na oko“.

A to, prosím nás čekala ještě jedna nakládka a natankovat auto. Prostě já se cítil jako čuně. K tomu to vedro, tak nejen špinavý. Ale ještě k tomu zpocený, kombinace přímo „ideální“ na módní přehlídku.

A aby toho nebylo málo. Tak co čert nechtěl, já na křižovatce (u Vodárny v OV) dal „krapýtek víc plynu“. DAF jak byl prázdný, návěs neměl žádnou zátěž, co by jej přibrzdila. A už se děly věci, bohužel. Zase jsem v očích parťáka vypadal jako trouba. Máme poličku v kabině a ta, jak jsem dal více plynu a vystřelil jak z praku – spadla. A s ní i vše co tam bylo na podlahu kabiny. A to vše v křižovatce, kde jsem zatáčel do leva. Jel jsem směr od Opavy na Bohumín a PL. Inu bylo to na facku přiznávám.

Naštěstí již další „škobrtnutí“ nebylo. Věci jsem posbíral s kolegou, poličku dal na místo a už jsem opravdu v duchu třískal hlavou do zdi. Co to jako blbnu. Ale už jsem neblbnul a vše pak již bylo, jak se má. Dojedeme na nakládku do Bohumína (firmu zase nezmíním). Tady byla nakládka z boku, kde ještěrkář nás nakládal. Tak oplachtovat a sundat desky. Opatrně a nezranit kolegu a sebe. Desky schovat tak, aby nevadily a nepoškodily se nakládajícím vysokozdvižným vozíkem. A je to. Menší přejezd v rámci firmy, kde nás nakládali na jiné místo, kde byl jiný, podobný materiál. Ten se naložil a již zase zaplachtovat. Tady se nekurtuje, neb je to opravdu lehounké. Kurta by to prořízla jak nic. A trádá na firmu, kde se to odpřáhne a přejede jen z tahačem k pumpě. Teď už opravdu vše proběhlo jak má. Jen při dávání zpátky bočních desek, jsem zažil jednu desku „spurnou“ co nešla nasadit. Upřesním. Mi, nešla nasadit že. Byla to ta, co je nejvýše a nasazoval jsem ji pomocí druhé desky. Tady mi zase chybí ten grif či „fištrón“ a já s tou přiblblou deskou válčil asi 5min. Kolega se pousmál a poradil mi, vem ji daty a dělej to tady tak od zadu. A už ti nebude padat a dáš to tam hned. No, nedal jsem ji tam hned že. Zase mi 2x spadla, než jsem ji dal na její místo. Tedy, zase zpocený jak myš. Zaplachtovat už bylo dílem okamžiku. A přes expedici a váhu, se jelo na firmu. Tam jsem si to už rozpojil, zajistil já. A tady to již proběhlo jak má. Krutí brko nemohlo to být už i na poprvé? No, nemohlo asi. Vyrazíme tedy jenom z tahačem na pumpu dotankovat naftu. Přijedeme a dotankujeme tahač a jedem zase zpátky. Tady se tahač dá ještě do dílny kde se něco „poladí“.

Tak první den je u nové firmy za mnou. Smlouva je podepsána a v mých rukou je si nepodělat „jméno“. Firma je to malá – rodinného typu. Kde šéf se stará aby řidiči se cítili na pohodu. Tomu odpovídá i vybavení kabiny, velká postel jak dole tak nahoře, vysílačka, mikrovlnka a přístup firmy co víš, že ti pomohou a poradí. Jak z cestou, kudy jet – pokud stojíš v koloně v D, F, (Benelux), UK. Zavoláš a okamžitě ti poradí kterým sjezdem a kam kde kudy jet abys neztratil čas. Nebo pokud ti dochází výkon, kde je parkoviště, servis či autohof … Prostě a jasně tady to má smysl, tady je řidič člověk a ne „jen nějaké číslo“ jak u bývalé firmy v Brně. Inu, pocity mám dobré z toho všeho.

Jen ten „malý“ šrám …

Fotky zatím nedám, budu takový „duch“ na cestě. Jen trochu nastíním – barva je bílá toho DAFu.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

+3 #1 Ňákej Magoj 2014-08-02 13:26
Váhal jsem chvíli, jestli něco napíši. Chápu, že je pro Tebe spousta věcí nových, přesto mi to nedá. Pamatuj si, že zapřahnutí musíš mít tak pod kůži, že musíš mít přesně daný, který pohyb následuje po kterém. To jak zapřahuješ No comment. Uvědom si, že v budoucnu budeš utahaný jak …. a ještě budeš spěchat a bude tma, tak lehce něco zapomeneš. Ty to musíš umět strojově bod po bodu včetně kontroly!!! A při odpřahnutí Tě to naučí, až Ti jednou spadne plný návěs na nevytažené nohy tak jako mě. Jak já říkám chyba je nejlepší učitel. A hlavně to musíš dělat tak aby vůbec netrpěly nohy. Jak to budeš dělat, aby sis to co nejvíc ušetřil, tak budou trpět nohy na návěsu a časem.
Já přepřahám denně plus mínus třikrát někdy i vícekrát.
A to, že se zpotíš ;) Bych Tě vzal pod křídla, abys věděl co je to práce na zpocení ;)
Učit se a používat hlavu a hlavně nebýt línej !!!
Citovat