Kolegovi při cestě domů,jak dělal 45 v Rakousku (A).Totálně lehly baterky na MB MP3.Tak jsme museli jet jinou cestu. A jeli na pomoc kolegovi v nouzi, vezli jsme mu jiné – funkční baterky. Na firmě těsně než jsme vyjeli telefon, že povezeme baterky kolegovi.Viz. výše.Tak místo vyjetí ve 22:00hod jsme vyjeli,až dorazil "technik" s mechanikem. Tedy na Linc, potom na Bodamské jezero (D) a kolem něj.
Jak jsme dorazily na místo, kde stál něšťastný kolega. Vrhli jsme se do akce, zaparkovat tak. Aby bylo možné rozpřáhnout soupravu, kterou později zase zapojíme. Otočit tahač do protisměru a najet co nejblíže to jde ke kolegově kabině a zapojit kabely. Ale to předbíhám. Při výměně a montáži – tedy celou akci jsem pozorně sledoval co se kde a jak dělá. Díval jsem se a snažil aspoň nezaclánět. Kolega pak ještě říkal o něco o "štěstí", neb mu praskl měch na tahači. Na nápravě s tuplákem - dvoumontáží. Tedy moc fajn jet naložený s podloženou nápravou špalkem. Jo, zapoměl jsem dodat - byl bez vzduchu.
Popíši ještě to “nalezení baterky” – funkční. Nu, firma má hafo aut. Ale ani jednu rezervni baterku. Tak mechanik vydoloval na place (tady jsou zaparkované auta), baterky z jineho tahače. Pak ještě nějaké gola klíče, vzduchovou hadici prodloužení a lano. To lano mnělo být na "vycuknutí" kolegova auta. Ha, ale jednak to lanko bylo vazací na břemena k jeřábku. A jeho průměr byl cca.1cm. Tedy pokud by vydrželo ten tah, tak jeho délka cca.1,5m tomu neodpovida. Tomu, k čemu mnělo být použito. Inu ale dobrá zkušenost. Proč nám nebyli dány dlouhé kabely na nastartování přes naše auto netuším.
Pak jsem zjistil, že někteří němci slušnosti nepobrali ani za mák. Dojel jsem na A-96 dalnici a na prvnim parkovišti zastavil na střídání. Místa tam moc nebylo, jen tak na návěs a ždibíček na tahač. Stejně bych musel stát na chodníku. Tak jsem zapnul 4 (nouzová varovná světla) a započal měnit karty v tachu. Najednou kdosi buší na dveře. A to vzteklý řidič (němec to byl), že on stojí na dalnici za mnou a ať odjedu. Zrovinka byli obje karty venku. Tedy bez karty ani metr nikam nejedu. A on znova buší na dveře. Nyní, ale na dveře řidiče. Tak jsem v poklidu vylezl a říkám mu ať se dá na pohodu a do klidu. Že to bude jen chvilka a zmizíme. Nic, němčour pořád vyskakoval a vyřvával. Načeš zase mi, začal pomalu stoupat krevní tlak a říkám mu. Že možná já budu mít problém z policií (vyřvával že ji zavolá), já mu ale říkám že problém bude mít on se mnou. A opravdu pokud by se nestáhl, byl jsem připraven jej skolit jako prase na zabijačku. Kolega/parťák se stáhl a dal si vařit vodu na kafe. Ale co už no. Každý jsme nějaký.
Tak zase zkušenost do života.
Pozoruji na sobě, že jsem se změnil. Nikdy jsem tak nejednal. Abych někdy vůbec uvažoval, že někoho chytnu pod krkem.
Tady jsem už neuvažoval. Nyní už jen vyčkával jak lovec na kořist. Zvláštní poznání.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.